Trpasličí pinč (Srnčí ratlík)
Mé zážitky |
|
nejnovější jsou řazeny dolů... Jak jsem se dostal k mojí paničce
Narodil jsem se 27.10.2005 a jednoho dne jsem se ocitl i se svým bráškou v Zoo butiku. Jednou se tam objevil pán, no spíš kluk. Koukal tam na mě, ale pak zase odešel. Asi za 2 dny se vrátil, ale nebyl sám, byla s ním i jeho sestřička a já se jim tak líbil, že si mě vzali s sebou domů. Tam už na mě čekala Betynka, moje nová kamarádka. Jak jsem se později dozvěděl, nezůstanu u nich moc dlouho, jsem vánoční dárek pro mojí novou paničku. Byl jsem moc zvědavý a plný očekávání. Snad se mi bude líbit a já jí, co když mě nebude chtít??? To bylo otázek a žádná odpověď. Zatím jsem si hrál s Betynkou a všechno jsem jim tam důkladně počůral a pokakal. Pak nastal ten den, kdy jsem měl vidět mojí paničku. Najednou všichni odjeli a já tam musel zůstat úplně sám. Všechno jsem jim tam hlavně pokakal, protože jsem měl pořád průjem. Zanedlouho se ten páník co mě koupil vrátil. Prý už pojedeme. Moje zvědavost začala stoupat, celou cestu jsem vylézal ze zateplené tašky. A jsme tady, otevřou se dveře a v nich stojí moje nová panička. Docela se mi líbí, ale pořád si mě nevšimla. Á je to tady. Vidí mě. Moc se jí líbím, ale prý neví co jí na mě řeknou rodiče. No nic. Moc se jí líbím, jde se to zkusit. Její maminka mě vidí jako první. Prý si z ní dělají srandu a vůbec mě nechce. A teď tatínek. Hurá toho jsem okouzlil. Už mi vymyslel jméno! Jmenuji se TED. I paničce se to jméno líbí. A kdo tu ještě je??? Paničky bráška Kája. To bude legrace. A panička si mě může nechat, ale musím být moc šikovný, protože jsem se právě pokakal pod vánoční stromeček a to se nikomu nelíbilo. Nojo, mám pořád průjem. A hned po granulkách jsem se poblinkal. První dojem jsem nezvládl, ale panička mě má moc ráda. Já jí mám taky rád pořád za ní chodím a ona má co dělat, aby mě nezašlápla. První noc jsem strávil v krabici - moc jsem kakal, panička byla pořád vzhůru a dávala mi tam nový noviny. Hned ráno jsem byl zase s ní. Přestal jsem kakat, ale i jíst. Neměl jsem hlad. Panička o mě měla strach. Začal jsem se učit chodit na noviny.(za 2dny mi to už docela šlo) Večer už jsem kakal normálně a granulky mi taky chutnaly. Panička měla radost. Spinkal jsem v pelíšku, zatím byl jen z krabice, ale to nevadilo. Když prázdniny skončili, panička musela zase do školy a já jel s ní. Dostal jsem tam úplně nový pelíšek. A jezdil tam s ní každý týden. A její maminka??? Ta už mě má ráda. Poprvé na kole
To byl zase den (15.8.2006). Moje panička a její bráška se rozhodli, že pojedou na výlet na kole, ale co se mnou??? No to je jasný, pojedu s nima, přece nebudu sám doma. Problém byl v tom, jak mě na to kolo dostat. Panička rozhodla, že se nedá nic dělat, koupí se košík na kolo a pojedu. Nejdřív jsme museli i s kolem do obchodu. Jel jsem ve svojí přepravce, bylo to super, ale panička si stěžovala, že prý jsem na řídítkách moc těžký (a to mám 5 kilo). Tak se po dlouhém uvažování koupil košík dozadu. Na ukázku jsem se v něm usadil jako starosta. Panička mě tam přivázala a už se jelo. Jenomže po chvíli se mi tam přestalo líbit a já vyskočil. Měl jsem štěstí, že jsem byl dobře přivázaný a na sobě kšírky. Zůstal jsem viset vedle toho mýho novýho košíku. Panička hned zastavila a dala mě tam zpátky. Tentokrát mě přivázala víc, abych znovu nevyskočil. Teď už nikam vyskočit nemůžu. Prý bych si mohl moc ublížit. Nic nenamítám, sedím a jede se dál. Po chvíli mě to přestalo bavit, tak jsem začal škrabat paničku. Ona zastavila a řekla, že zkusíme jak poběžim u kola, moc jsem se těšil. A je to tu, jsem z košíku venku a pěkně se předvedu. Moc rád běhám (Zatím jen sám venku. Jo a ještě u kolečkových bruslích.), ale u kola jsem to ještě nezkoušel. Jasně, že budu na vodítku, ale to aby mě nikdo nepřejel. Tak jdeme na to. A zvládám to. Jen si musím hlídat stranu. Běžím jako o závod. Hlavně ať mě panička nepředjede, to se nesmí stát! Jsem první a plný síly, běžím jako splašený, šílený a co já ještě vím. To je rychlost...Najednou panička brzdí já spomaluju a už stojíme úplně. Únavu nedám znát, to se ví. Ale panička mě zvedá a dává do košíku, prý poběžím až si trochu odpočinu. Výlet se mi moc líbil, pořádně jsem si zaběhal a povozil se. A to se vám potom tak krásně spalo... Očičko Celý víkend mi trošku teklo z očička, opravdu jenom trošku, ale mojí paničce se to nelíbilo. A to proto, že jsem si ho jen jednou podrbal. Přísahám, jen jednou...no tak dobře...dvakrát. Taky jsem hned dostal slíbenou pani veterinářku. Já vím, že je na mě hodná a milá, ale stejně ji nemám rád. A je to tu. Víkend je nenávratně pryč. Je pondělí. A jde se. Marně jsem se snažil, aby mi z něj už neteklo. Otevřou se dveře do čekárny. V tu chvíli se zapřu. Ale nejsem žádná bábovka. Nakonec vstoupím. V ordinaci je takový stůl, ale na tom vůbec stát nechci. Panička mě bere do náruče. Trochu se třesu. Pani veterinářka říká, že neví jak to vyšetří. Vůbec se mi totiž nelíbí, že mi svítí do oka. Nakonec tam nic nevidí, prý je to asi nějaký pyl. Dostal jsem mastičku. Doma nastává peklo. Ta mastička je do oka a já si ji tam rozhodně dát nenechám. Ne dobrovolně! Svedl jsem s paničkou veliký boj. Její bráška chtél pomoci. Prý mě podrží. Ale nepovedlo se. Nakonec jsem stejně prohrál. Jenom paničku jsem u toho trochu rozčílil. Když přišel páníček, tak mě podržel a já si to musel nechat namazat a bylo to hned. A dneska už jsem byl šikovnej pejsek a nechal si ho namazat od paničky bez držení. Sjíždění Vltavy Ahojky, to jsem zase já, Ted. Včera (21.8.2006) jsem se vrátil domu a mám spoustu zážitků. Jsem už totiž velkej vodák, teda aspoň si to o sobě myslim. Když jsem se dozvěděl, že pojedeme pryč, byl jsem moc zvědavý kam to bude. Protože voda je voda a tu já nemám vůbec rád.(maximálně při sprchování nebo v misce) Mám z ní strach. Panička to moc dobře ví, a tak mi slíbila, že na mě dá pozor. A prý budu spát ve stanu a ve spacáku - v tu chvíli jsem vůbec nevěděl, co to zase povídá... Jakej stan, jakej spacák??? To nebude postýlka nebo aspoň můj pelíšek??? Zase jsem znervózněl, ale už bylo pozdě. Pořád se o tom mluvilo a já si ani nevšiml, že jsme u vlakovýho nádraží. A já nejsem v přepravce. Tak takhle jsem ještě nejel. Na nádraží jsem potkal spoustu nových dvounohých kamarádů. Všechny jsem je důkladně přivítal. Koupily se jízdenky a šlo se do vlaku. Jééé fuj, to ne!!! Já musím mít náhubek. Ten já nerad. To to teda začíná... Dojeli jsme do Vyššího Brodu. Teď asi přijde na řadu ten stan nebo spacák, jak o tom mluvila panička - pořád jsem na to myslel. Po chvilce mi bylo všechno jasný. Už jsem věděl co je stan a spacák. Musím přiznat, že jsem si to hned oblíbil. Druhý den nám přivezli lodě. To jsem taky nevěděl co je. Nakonec jsem to zjistil - spacák a stan jsou lepší. Jenže ty mi schovali a všechny věci zavřeli do takových bílých sudů. Pak je dali do těch lodí, spustili je na řeku a začali nasedat. Já jsem jel s paničkou ve předu jako háček. To jsem taky nechápal, protože já jsem pes a panička člověk a žádnej háček nevidím - ten zůstal doma a věší se na něj třeba moje vodítko. Naštěstí jsem chytrý psisko a pochopil jsem, že to nebude ono. Na vodě se mi ze začátku moc nelíbilo. Pořád se to houpalo a vůbec. Na dně bylo pořád mokro a mě zábly packy. První den byla docela zima. I panička měla k večeru " sobí kůži" (jak jí vždycky říká páníček). Já se na ní pořád drápal, až měla odřený nohy - taky jsem se chtěl ohřát. A běda jakmile na mě cákla voda - fůůůůůůůj - už jsem byl ve špičce lodě (tam za mnou totiž voda nemohla) Jezy jsme nejezdili. No co kdyby jsme se obrátili - já bych uplaval a už by mě nenašli a byl bych mokrej - to je asi nejhorší. Panička se taky koupat nechtěla. Večer jsem se těšil do spacáku. Konečně klid a teploučko. A je zase ráno, zase ta loď - nemam jí rád a budu na ní pískat jako včera. Ba ne - svítilo sluníčko, bylo teplo a mě se tam docela líbilo. Dokonce jsem se i koupal. Normálně jsem skočíl na špičku a pak hoplá do vody. jenže jsem nečekal, že se potopím. Vynořil jsem se trochu vykulenej, ale plaval jsem. Museli mě vytáhnout. Jinak se toho za celý den moc nedělo a k večeru jsme dorazili do kempu. Poslední den byl asi nejhorší – ráno jsme zjistili, že chybí jedna loď. Tak se čekalo na policii. Tím se náš příjezd domů posunul asi o 3 hodiny. Když jsme konečně přistáli v Českých Budějovicích, slíbili mi, že pojedeme za Bettynkou a já už se moc těšil … Byl jsem nejmenší pes na lodích – kromě asi dvou jezevčíků, které jsme potkali. Výlet se mi nakonec líbil, ale doma v pelíšku a teploučku je to stejně lepší.
1.rok
Zoo Praha
17.9. 2006 jsme jeli do Zoo. Kromě mých páníčků jela i páníčkovo sestra s mojí kamarádkou Betty. Měl jsem velikou radost. Cesta autem ubíhala a najednou jsme byli v Praze. Slibovaná Zoo byla jen kousek od místa kde jsme zaparkovali. Mezi spoustou dvojnožců, co byli uvnitř, bylo i hodně psích kamarádů, ale já se stejně kamarádit nechtěl. Zvířátka v Zoo se mi moc líbila, se zájmem jsem je pozoroval.
Nejoblíbenější místo Nejraději se vyhřívám. Jakmile jsou někde nějaká kamínka a ještě ke všemu z nich fouká ten úžasně teplý vzduch, tak si spěchám zabrat místo. Nejdříve se před ně posadím.
Bahenní lázeň Včera (19.11.2006) jsem byl s páníčky a Bettynkou na procházce u rybníků. Bylo tam moc hezky. Běhali jsme s Bettynkou sem a tam. Moc nás to bavilo. Když jsme doběhli k vypušťenému rybníku, napadlo nás, že se tam podíváme. Ale trochu jsme to nedomysleli. Zapadli jsme tam a jen tak tak jsme se dostali ven. Teda hlavně já. Vypadali jsme takhle:
Znovu v Chorvatsku :o )
Jako vždy jsme vyjížděli později než se řeklo a jako vždy jsme se vraceli, protože paničky tatínek nechal doma dálniční známky :o))) Hlavně že měli mě :o) Ležel jsem pod mokrým ručníkem a spokojeně jsem spinkal.
 V apartmánu jsem vždycky zlobil a chtěl si hrát, na pláži jsem se osvěžil v moři, pak mě panička polila vodou, abych nebyl „slanej jak treska“ a šel jsem si spokojeně chrupkat na karimatky - ale před paničkou pšššt (věci jsem dobře střežil :o))  Večer jsme chodili na výlety do města. Takže jsem se vždy před spaním hezky prošel.
Byl jsem třeba na zřícenině v Drniši
taky na pevnosti v Šibeniku
a nezapomněl jsem ani na pevnost v Trogiru
a ani na takový milý parčík, myslím, že se jmenoval Biblijcki vtr
tam se mi moc líbilo, mohl jsem se tu hooodně proběhat a v tu chvíli mi ani nevadilo, že je docela vedro... Samozřejmě jsem toho viděl ještě spousty a spousty, ale to by se mi sem vše nevešlo... Úprava pelíšku Tak a je to všechno pěkně v háji. Všechna moje snaha byla zbytečná a já budu dál spinkat v tom svém pelíšku - panička prostě nechápe, že u ní je to pro mě lepší...Já bych se z toho zbláznil...Dokážete si představit jak dlouho mi trvalo nenápadně a po kousíčkách tu díru hloubit???  Jenže panička vymyslela, že mi to spraví a abych už neměl co hloubit, dá tam něco tvrdýho. Řekla tatínkovi a on jí přinesl co potřebovala (zrádce jeden :o))...  Pak panička vystříhla do mýho pelíšku ještě větší díru a pak vystřihala ještě nějaký molitan - což jsem moc nechápal, mohla říct mě a já bych jí klíďo pomoh...
jaké bylo mé překvapení když do té díry zapadla ta tvrdá věc...  Pak zase vzala nůžky a vystřihla tvar tý díry z jiné látky - se srdíčkama - to se mi moc líbí :o)  nakonec to tam přišila - musím říct, že jí to teda trvalo pěkně dlouho, tak jsem si šel mezitím schrupnout do mého druhého pelíšku (ale ten mívám jinak v Plzni)... 
Caorle
V září jsem se opět vypravil k moři. Pro změnu zase s paničkou a páníkem. Začínám přemýšlet, který psisko se za dva roky podívalo pětkrát k moři :o))) V Caorle jsem s nima byl už loni, takže jsem to tam dobře znal :o) No a co jsem tam letos dělal??? Opět jsem se věnoval své oblíbené činnosti - vyhřívání :o)  Běhal po pláži...  Chodil s páníkama na proházky...
Pomáhal paničce s nádobím...  Zastupoval odpadkový koš, ale fakt nevím, proč to panička nechtěla pochopit...  Jezdil na delfínovi a želvě...
Přečet co se dalo...  A pak kdo je králem zvířat...  Bylo toho zase hodně a jsem moc rád, že můžu jezdit s paničkou :o) 2. narozeniny
Dne 27.10. 2007 jsem oslavil své 2.narozeniny. Tentokrát jsem je slavil u páníčka a dostal jsem moc dobrý psí dortík - moji oblíbenou kapsičku s granulkama :o)
Obojek Musím se vám pochlubit...dostal jsem svítící obojek, abych byl ve tmě lépe vidět :o)))
ješté se vám musím pochlubit novou kostí, kterou mi přivezl páník z Německa... :o)
Bodlinka To jsem šel zase jednou s páníkama a s Betty na procházku...byla už tma a když jsme došli k lesíku, šel jsem se tam jako správný průzkumník podívat. Našel jsem tam malou bodlinatou kuličku. Zavolal jsem na paničku (chvilku ji to trvalo, než jí došlo, že má přijít - no jo no, panička...) Chvilku na ježečka koukala a pak se s páníkem dohodli, že ho vezmeme s sebou...Ježeček byl moc malinký na to aby přečkal zimu, tak teď bydlí s náma... Něco vám o něm povím...kdybych věděl, že hned jak ho přineseme, dostane kapsičku...asi bych ho tam nechal...já pořád dostávám granule, kapsička jen za odměnu jednou za čas a ten pichlák jí dostane jen tak...no to je nějaká spravedlnost??? Musím se přiznat - asi dvakrát jsem mu jí zblajznul...ale pak jsem dostal dost vynadáno :o( no dalo se to čekat, ale nemoh jsem si prostě pomoct...ta vůně...no co vám budu povídat...Taky na mě pořád funí - tak na něj zaštěkám, ale není s ním (vlastně asi s ní) rozumná řeč...Jinak jsem taky občas hodnej psí bráška, protože jí chodím kontrolovat, jak se jí daří :o) Dám vám sem pár foteček :o)))
Vánoce
24.12.2007 to byly přesně dva roky, co jsem s mojí paničkou :o) Během štědrovečerní večeře jsem čekal doma - k babičce na večeři jsem nemohl...bylo jich tam hodně a já bych tááák loudil...aspoň šunečku jsem ale dostal :o) takže jsem byl spokojený :o) pak přišli na řadu dárečky (panička mi je sundala ze skříně a dala pod stromeček ) tak jsem tam taky něco našel :o) byly zabalený, stejně jako ostatní, jen mi tááák voněly :o))) pořád jsem je zkoumal a panička mi pak řekla, že si je klidně můžu vzít...tak jsem se pustil do rozbalování :o) A co že jsem dostal???
Citáty aneb Život s Tedíkem čtěte ZDE Náhradní Tedíci To měla panička po zkouškách, a tak se rozhodla, že udělá páníčkovi radost a ušije mu pejska jako jsem já, aby mu nebylo smutno. Protože už nějakýho toho maňáska ušila, byla to pro ní téměř hračka - alespoň co jsem viděl :o) Jenže to by nebyl paničky bráška, kdyby nechtěl taky a tak "mě" šila hned dvakrát. Ukážu vám jak se jí to povedlo :o)
Výlet do Trocnova Dne 21.6.2008 jsme se vypravili s paničky tatínkem a bráškou do Trocnova na Potlach u Jana Žižky z Trocnova, aneb vítání léta.
Při poslechu country písniček jsem se pořádně proběhal a vyřádil... Podívali jsme se i na místo kde se Jan Žižka narodil, poseděli si u pomníku, prozkoumali les...
U Habří 29.6.2008 jsme se vydali na výlet do starého lomu nedaleko Habří.
Cesta vedla po modré značce...  Panička si pořád stěžovala, že jí štípou hovada...no hlavně, že na mě nic nešlo :o) Po cestě jsme našli jednu houbičku, tak jsme se pokoušeli hledat dál, ale kde nic, tu nic...holubinek bylo sice dost, ale ty prý my nesbíráme.  Po cestě jsem si pohrál se šiškama...jóóó šíííšy ty já mám v lesíku rád, kam se na ně hrabou klacíky. Taková smrková šíša to je bájo, ale borovou taky nepohrdnu :o)
Když už jsme byli skoro u lomu, narazili jsme na rozcestí...paničky tatínek rozhodl že půjdeme tou zarostlou cestou. Dostali jsme se k lomu, ale byli jsme na jeho okraji. Paničky tatínek šel jako první a najednou...stoupl si moc ke kraji, ten ho neunesl a sesunul se...spadnul chudák do ostružin a my jsme se vylekali co s ním je, ten vám tááák křičel...panička rychle položila foťák a vlezla tam za ním - ještě že to nebylo tak vysoko...pomohla mu, aby se posadil a Kájík rychle přinesl klacek, aby se o něj mohl taťka opřít a zvednout se, protože panička s ním už ani nehnula (no popravdě se jí nedivim...). Já jsem na všechno "z vrchu" dohlížel. Jen co vylezli, šel jsem taťku doprovodit k vodě, co se v lomu držela a Kája pomáhal paničce vysypávat mravence z boty, kteří ji tam nalezli... Když se taťka trochu opláchnul a panička s Kájou z něj vyndali trny, vydali jsme se zpět k autu. Tam jsme taťku postříkali desinfekcí a byli jsme rádi, že se mu nic víc nestalo... :o))) Výlet na Kozí hrádek Dne 5.6.2008 jsem se byl podívat na Kozím hrádku. Tento den tam zrovna probíhal Středověk na Kozím hrádku. Moc se mi tam líbilo...podíval jsem se tam na spousty zajímavých věcí :o)
Viděl jsem jak se střílí z luku a kuše - Kájík mi to předved - a přidal i hod sekerou...
 Pořádně jsem si prohlédl brnění a zbraně rytířů...
Kájík nám vyrazil i minci na památku...musím připomenout paničce ať mi jí i vyfotí, abych vám ji mohl taky ukázat :o)  nakonec jsem se na vše z vrchu podíval a prohlédl si zbytky hradu :o)
U babičky v Suchdole nad Lužnicí Dne 22.7.2008 jsme se jeli podívat na paničky babičku do Suchdola nad Lužnicí...jaké bylo mé překvapení, když jsme tam zůstali přes noc...ještě nikdy jsem tam nespal... Hned po příjezdu jsem šel běhat s Cidem a poctivě jsem mu tam všechno přečural, tak měl i on spoustu práce...Cid je můj kamarád a i když si k němu občas dost dovolím (no vám by snad bylo příjemný mít ho neustále za zadkem???) je na mě hodný a nic mi neudělá...přesto nás panička nenechává samotný...
Celým jménem se jmenuje Cid Bakaon a panička říká, že je to její první velká psí láska a jen díky němu se pejsků už nebojí (jednou ji prý pokousal NO)...Pravdou je, že se pořád motal kolem ní a mě vždycky jen někam odstrčil (asi si pamatuje jak ho panička jako malého často venčila a věnovala se mu) měl jsem mu to trochu za zlé a aspoň jsem se dost uraženě tvářil...
alespoň, že jsem mohl všude chodit s paničkou jak jsem zvyklý a to i na místa kam Cid nesmí :o) Protože Cid zas až tak poslušnost neovládá, alespoň jsem mu za tu chvilku co jsme tam byli vysvětlil co je to sedni, lehni a pac (ten už docela uměl)
Dám vám sem pár jeho foteček :o)
Podíval jsem se tam i na babičky zahradu a pohrál si s jablíčkama na zemi :o)
Pak jsem jeli na výlet i s babičkou - prošli jsme se kolem řeky Dračice - dokonce jsme ji pak museli i přejít, tak si panička sundala botky a spolu s nimi mě přenesla...Já se totiž nechtěl namočit - bylo to tááák studený...a pak jsme se ješte podívali na přírodní památku Pískovnu u Dračice Oba výlety s popisem cesty najdete ve Výlety s pejskem a fotky jsou ve fotogalerii ZDE a ZDE Výlet do Třeboně Dne 27.7. 2008 panička vymyslela, že se s tatínkem a Kájou vydáme na výlet do Třeboně - důvodem byl samozřejmě paničky oblíbený Poněšický pstruh, kterého tam mají opravdu moooc dobrýho :o) Taky jsem totiž dostal kousek ochutnat, tak to musím vědět :o) Kromě návštěvy naší oblíbené restaurace  jsem si prohlédl zámecký park
náměstí  pivovar :o) ale jen zvenku :o)  muflony a další zvířátka (králíčky, kachny, holuby...).
Pak jsme dorazili na hráz rybníka Svět...ten je tááák veliký...  Viděl jsem na něm labuťky a povím vám, že tyhle zvířátka moc rád nemám. Vždycky na mě totiž začnou syčet...vůbec nechápu, co proti mě mají...navíc mají taaak dlouhý krky, že jsou určitě větší než já...Jsou to asi takový ptačí žirafy :o) (žirafu znám, viděl jsem ji v Zoo a ta narozdíl od nich aspoň nesyčí :o) )
Kromě labutěk jsem na hrázi potkal ještě koníky - vozili se tam na nich děti...ale nás, a ještě víc Kájíka, zaujali koníci s kočárem :o)
Kája moc prosil taťku, jestli bysme se nemohli svézt, protože kočárem ještě nejel (no, já s paničkou taky ne) a tak se stalo, že jsme všichni čtyři jeli kočárem po hrázi k Schwarzenberské hrobce a zpět. Seděl jsem tam jako pravý šlechtic a kochal se pohledem na ubíhající krajinu.
Občas jsem se neudržel a musel jsem všechny své dojmy sdělit paničce, kolemjdoucím a hlavně těm psiskům co museli šlapat po svých, protože by to jednou v kočáře měli taky zkusit :o) Samozřejmě, že jsem nebyl příliš hlasitý a většinu cesty jsem si opravdu užíval, jsem přeci moc šikovný psí kluk :o) Jasně, že mi z toho vždycky něco "kápne", protože pak má ze mě panička radost, já jsem moc chválen a pochválen a navíc se můžu těšit zase na další dobrodružství :o) Na dovče u Jičína Od 30.7. do 4.8. 2008 jsem byl s paničkou, Kájíkem a tatínkem na dovolené u Jičína. Bydleli jsme u taťkovo kamaráda z práce. Jezdili jsme na výlety a po večerech jsme grilovali - jen mě toho moc dát nechtěli... První den jsme byli na dlouhým výletě. On vlastně nebyl ani tak dlouhý, ale bylo docela vedro...Navštíli jsme Jičín,
zříceninu hradu Rotštejn
dále jsme pokračovali přes Klokočské průchody...to vám bylo něco...samý schody, schůdky, úzký chodbičky...a pořád nahoru a dolů...  došli jsme až k jeskyni Postojna, kterou jsme uvnitř důkladně prozkoumali, nezapomněli jsme na baterku, protože bez ní bysme tam byli zbytečně...panička navíc svítila baterkou z mobilu :o) Všichni museli lézt po čtyřech div se neplazili jen já jsem si vyšlapoval pořád stejně :o))) navíc tam byl příjemnej chládek, takže jsme se tam připravili na zpáteční cestu, která nás vedla rovnou k občerstvení. I když mě Bety neměla příliš v lásce, žízeň ji přesvědčila a musela se snížit k pití z jedné misky se mnou :o)
Po důkladném občerstvení jsme se vydali k autíku a jeli ještě na rozhlednu na Kozákově.
Abych se taky podíval, tak mě tam panička vynesla - přeci nepůjdu tolik schodů po svých :o))) Tímto jsme výlety prvního dne ukončili, byli jsme všichni unavení... Druhý den jsme vstávali dřív než obvykle, měli jsme v plánu navštívit Zoo ve Dvoře Králové...naštěstí tam pejsci smějí, proto ji vlastně panička vybrala :o))) Předtím jsem byl jen v Zoo Praha, ale moc se mi tam líbilo, tak jsem se musel jít podívat i na jiná zvířátka :o)
Dokonce jsem se projel i Safaribusem, jeli jsme v patře - na střeše, takže jsem měl skvělej rozhled...celou cestu jsem pozoroval zvířátka, která byla přímo vedle autobusu...
také jsem jel vláčkem :o) bylo krásný počasí, ale vůbec by nám nevadilo, kdyby bylo menší vedro :o)
Třetí den nebylo zrovna hezky...na výlet jsme vyráželi později, protože pršelo...Podívali jsme se na trhy v Jičíně, panička s Kájou vylezli na Jičínskou věž - já jsem čekal s taťkou dole a panička mi zezhora zamávala :o) Nakonec jsme se vydali na Trosky a cestou se zastavili v Muzeu drahých kamenů... Nakonec se zpoza mraků vyklubalo sluníčko a na Troskách jsme měli hezky :o)
Prohlédl jsem si tam i dravce. Kája se dokonce vyfotil s orlem na ruce a představte si, že ten orel vážil stejně jako já...brrr ten byl velikánskej...  Čtvrtý den byl zároveň naším posledním výletovým dnem. Vydali jsme se na rybníky Nebákov, Věžický rybník a Vidlák...byla to opravdu dlouhá procházka, protože i Kájovi vyhládlo :o) Cestou jsme se osvěžovali u studánek s pitnou vodou...
Pátého dne ráno jsme zase zamířili k domovu. Cesta trvala déle než jsme čekali, ale mě to vůbec nevadilo, byl jsem totiž příjemně vyprocházkovaný :o) Nový obleček na zimu... V sobotu 4.10.2008 paničku napadlo, že mi ušije obleček na zimu. Téda ona o tom už přemýšlela dávno, ale v obchodech se nám zatím žádný nelíbil, a tak vymyslela, že mi ho ušije. Pořád jsme společně hledali vhodný materiál...aby byl teplý a hlavně nepromočil...až při vyklízení skříně padla paničce do oka stará bunda jejího brášky Kájíka :o) Nejdřív bylo nutné vymyslet správný střih a jeho velikost, tak panička vyrobila papírový obleček do kterého mě navlékla. 
No nadšenej jsem z toho fakt nebyl, ale držel jsem...po troše úprav byl papírový obleček hotový a panička ho šla překreslovat na "bundu" po dlouhých chvílích sešívání, párání, opětovného sešívání a zkoušení byl obleček hotový...
jen ještě musíme koupit suché zipy, aby bylo hotové i zapínání a zima může začít :o)
V sobotu (11.10.2008) jsem se vydal s paničkou na výlet na kole na Hlubokou...Něž jsme dojeli na cyklostezku, vezl jsem se ve svém košíku. Pak mě panička vyndala, dala mi vodítko a vysvětlila jak musím běžet u kola...využili jsme povelu "strana", který si pamatuju když jsem byl s paničkou na kolečkových bruslích ( jasně, že já jsem běžel :o) ). Musím se pochválit :o) šlo mi to krásně :o))) no fááákt i panička to říkala :o) Podívali jsme se jak to upravují u řeky
a po nějaké chvilce (no, docela dlouhý době) jsme dorazili ke koníkům...
tak jsme si je důkladně prohlídnul - popravdě jsem se jich trochu bál :o)
Když jsme si chviličku odpočinuli, dala mě panička zase do košíku, že prý tam jezdí auta a to běžet nemůžu. Ještě chvilinku jsem si odpočinul a pak zase pokračoval ve svém úžasném rychlém běhu a vytrvalém závodu s paničky kolem :o) Cestou jsme pořídili pár podzimních foteček.
Byl opravdu hezký slunečný podzimní den. Poté jsme pokračovali v cestě ke golfovému hřišti, kde jsme se občerstvili, pořídili další fotečky a vydali se na zpáteční cestu.
Tentokrát jsme to vzali kolem Vrbenských rybníků a přes tankáč (kam normálně chodíváme venčit s Nickem a jeho paničkou) já pořád utíkal jako šílenec - alespoň tak to říkala panička a pořád přemýšlela kde se ve mě ta energie bere :o) Byl to dlouhý výlet, ale příjemně jsem se vyběhal a když jsem si ještě pohrál s Micíkem a nadlábnul se, spokojeně jsem usnul :o)
chvilku jsme počkali než se Kájík vyblbne, pořídili nějaké fotečky a pokračovali zpět velkou oklikou kolem golfového odpaliště a kolejí zpátky domů... :o)))
3.roky
26.10.2008 jsem oslavil svoje třetí narozeniny. Sice je mám správně až zítra, ale to je pondělí a musíme s paničkou být v Plzni, tak jsme to oslavili už dnes. Dostal jsem velký dort a protože je ze mně už velikánský psí kluk tak i pravý psí pivo :o) O dort i pivko jsem se rozdělil s Micínkem - nejsem žádný hamoun :o)
Vánoce 2008 Letos jsme slavili Vánoce dvoje, vůbec mi to nevadilo :o)
U mamky to mělo jednu výhodu, mohl jsem být u večeře :o) Tak jsme s Micíkem paničce trochu pomohli, aby nám nepřibrala . Navíc musíme vědět jestli to má dobrý :o)
Jen co jsme přijeli, panička s taťkou postavila stromek do stojánku a všechno to začalo…panička balila dárky od Ježíška, zdobila stromek a stavěla betlém
U babičky pod stromečkem jsem měl mističku, protože u ní dostávám vždycky něco na zub a ani teď tomu nebylo jinak, v mističce byl páreček, ňami ňam…
Ježíška mám moc rád a nechám si o něm zdát…
Od koťátka po Mícáka No povím vám, dalo mi to práci dohnat paničku, aby to šla napsat, ale podařilo se :o) Musíme přece sepsat jak to všechno začalo... To jsme se zrovna vrátili ze cvičáku, kde jsme přes léto trénovali poslušnost...Za dveřma na mě čekalo, no, nazval bych to "nemilé překvapení" v podobě zrzavýho kotěte...taková podlá zrada!!! Pořídit něco takovýho... MNĚ - spokojenýmu jedináčkovi!!!
A já si říkal, co to ta panička nakoupila ve zverimexu za zbytečný blbiny, když to nepotřebuju, kdyby radši koupila víc dobrot...Teď mi to všechno došlo...Hned jsem tu zrzavou hromadu chlupů jak se patří prohnal, vetřelec je to vetřelec!!! Radši se schoval za skříně. Ať si tam zůstane a neopovažuje se vylézt...panička si ho hned musela jít všímat, dát mu taky nažrat a tak, kdyby ho radši odnesla někam daleko. Hóóódně daleko, ať si táhne odkud přišel. Pochvíli jsem ale zjistil, že to tak špatný nebude. V šublíku byla spousta mých mlsek a když jsem se přemoh, čuchnul si k tomu vtírkovi zrzavýmu a nezavrčel, tak mi panička kousek mlsky dala. Bohužel na můj trik hned přišla a bylo zase po pamlskách, protože mě má prokouklýho a poznala, že by to nikam nevedlo...
Když jsem tohle všechno pochopil a zjistil, že není až tak špatnej, rozhodl jsem se, že vezmu jeho výchovu pevně do svých tlapek... Naučil jsem ho vrčet, trochu zlobit, žebrat a vůbec všechny takový ty základní triky k pohodlnému a plnohodnotnému životu. Vysvětlil jsem mu taky, že když panička zavolá, tak je dobrý přijít a sednout si když to chce. Většinou z toho taky něco "kápne" dobrýho na zub :o) On mi naoplátku ukázal, jak se hrabe v koši a co se tam dá najít - nutno říct, že za to jsme pochvalu a obdiv nesklidili...Ale hlavně, HLAVNĚ jsem su mu snažil dostatečně vysvětlit, že moji paničku si sice může půjčit, ale jinak je JEN A JEN MOJE!!! Jak čas plynul, Micíkovi už všechno šlo a začal z něj být prima parťák. Pereme se, provokujeme se, ale opatrně...
Když ho panička přinesla od veterinářky po kastraci, nemohl jsem pochopit co se s mým kamarádem stalo, vůbec se nehýbal, neprovokoval...Panička mi to všechno vysvětlila a já ho chodil kontrolovat jak spinká a jestli se už náhodou neprobouzí z narkózy. Naštěstí se všechno vrátilo do starých kolejí, už mi zase žere granule z misky, hraje si, provokuje a škodí kde se mu zachce :o))) Máme se nakonec moooc rádi...a panička z nás má velikou radost :o)
První výlet s Jihočeskou tlapkou
autorka fotografie: Terča Duchková Když se panička dozvěděla, že se tady u nás na jihu něco takového zakládá, měla z toho velikou radost. Netrvalo dlouho a přihlásila nás. Není divu, výlety máme oba moc rádi. Já se proběhám a ona si popovídá :o) První výlet byl naplánovaný na sobotu 21.2.2009 na Vrbenské rybníky. Sraz byl v 11:00. Dorazili jsme tam ještě s Nickem, jeho paničkou Luckou a paničky bráškou Kájíkem a mohli jsme všichni vyrazit...rychle jsem se s pejskama seznámil. Důkladně pozdravil kamarádku Barču, kterou znám z agility. Tvoříme totiž štěkací duo :o) Vyrazili jsme všichni psiska na vodítkách, protože jsme museli přejít silnici (no ty paničky přece musel někdo převéct, aby je něco nepřejelo)...poté nás vypustili a nechali běhat jak se nám zachtělo...no zajímalo by mě, čí nápad byl jít ven v tom bílým bleftu, ale což...měl jsem na sobě obleček, pod který jsem si nakonec spoustu toho bílýho (jo panička tomu říká sníh) nabral...Šli jsme (jak tomu s paničkou říkáme) na velký okruh, na louce jsme se ještě všichni vyfotili, chvíli proběhali a pomalu se vraceli k místu odkud jsme vyšli... Všichni byli na procházce moc fajn a už se zase těšíme na další...Krásně jsme se prošli, my psiska spíš proběhali a ani mi nepřišlo, že jsme byli venku asi 2,5 hodiny. Zúčastnilo se nás 7 pejsků. Já Tedík, šeltiák Nick, kříženka Barča, čivavák Bani, dlouhosrstá kolie Celine, luisiánský leopardí pes Sanny a pitbulka Asta. Takže jsme vytvořili celkem různorodou smečku :o))) Další výlet s Tlapkou
Dnes (14.3.2009) jsme se zúčastnili dalšího výletu s Jihočeskou tlapkou, byl to již třetí výlet a tentokrát jsme vyrazili do Třeboně kolem rybníka svět. Sraz byl naplánovaný na 12:30 na parkovišti nedaleko Schwanzerberské hrobky. Den začal celkem normálně, jen mě pak panička odvezla k taťkovi, aby mě pohlídal, že ještě musí ke kadeřnici a že se pro mě potom vrátí a vyrazíme na ten slíbený výlet...Když se panička pro mě vrátila, nemohla mě vůbec nikde najít, hledala mě prý i u babičky, ale ta jí řekla, že jsem jel s taťkou pryč. Tak mě panička začala shánět a našla, taťka mě za ní za chviličku dovez a mohli jsme vyrazit. Jel jsem v autě ještě s Nickem, Falkem, Angels a našima paničkama. Řídila panička Nicka - Lucka, které chci tímto moc poděkovat, že nás vzala s sebou. Za odměnu jsem jí v autě cestou ani nezpíval :o))) Sice jsme v Třeboni minuli odbočku, nakonec jsme to našli a mohlo se vyrazit :o) Celkem se nás sešlo 21 pejsků. Hned prvním zastávkou se stalo společné focení u Schwanzenberské hrobky. Potom jsme se vydali na dlouhou procházku kolem Světa. Cesta byla nakonec dost bahnitá a tak si moje panička s paničkou Nicka pochvalovali nové holinky :o) Nasadili jsme dost rychlé tempo, tak nám cesta rychle ubíhala. Chvilkama jsme zastavili na louce, abysme se mohli trochu vydovádět a šlo se dál...
Po procházce se všichni vydali domů a my jsme se šli ještě kouknout na hrobku a pořídit nějaké fotečky.
Procházka byla moc fajn a už se zase těšíme na další :o) S Tlapkou na Kleť
foto: Baitha a páníčkové Dnes (28.3.2009) jsem se vydal s paničkou na výlet, věděl jsem jen, že půjdeme zase s kamarádama z Tlapky a že se půjde na Kleť. Paráda, říkal jsem si, tam jsem ještě nebyl... Panička vstala na sobotu nezvykle brzo, tak jsem poznal, že nezapomněla a opravdu se za chvíli někam půjde. Začal jsem se těšit a s lehčí nervozitou začal pobíhat sem tam. Jak panička zrychlovala a zas nestíhala podle svého plánu, moje nervozita se stupňovala, ale uklidňoval jsem se, že to stejně vždycky stihneme. Vyrazili jsme na cestu. Peníze, náhubek, mobil, klíče a mě máme, můžeme vyrazit. V automatu jsme koupili "psí jízdenky", panička si zašla koupit pití a na zastávce jsme se potkali s Nickem a jeho páníčkama. Moc jsem nechápal, proč jedeme busem, ale což, snad to ví alespoň panička. Dorazili jsme až na vlakový nádraží, po dlouuuhý době zase nemám přepravku, ale kvůli výletu to chápu :o) Potkali jsme tam ještě Baithu s páníkama a za chvliku dorazila Terka s Falcem. Koupili jsme si společnou jízdenku (jednu pro páníky druhou pro nás pesany) a vyrazili k vlaku.
V celku bez problémů jsme ho našli (pro jistotu se zeptali jestli je to on) a nasedli :o) Byli jsme šikovný pesani, ani jsme nezlobili.
Vlak se po několika zastávkách konečně (no buďme upřímní) doplazil do Holubova. Tam už na nás čekala Alenka se Sannym, Katka s Ronym a Lucka s Jackem. Byli jsme všichni a tak jsme se mohli vydat k plánovanému cíli... Cesta to byla dlouhá, šli jsme po silnici i po poli, sluníčko svítilo a páníkům bylo vedro...
když jsme dorazili k lanovce, rozhodli jsme se pro méně strmou cestu po silnici (po "babské"). Poslední úsek však vedl sněhem pod lanovkou. Sněhu bylo dost a paničce to hrozně klouzalo. Musel jsem se vzdát své vedoucí pozice a vrátit se za paničkou. Samozřejmě jsem jí dal najevo svoje rozčilení, ale když jsem viděl, že jí to fakt rychleji nepůjde, šel jsem s ní vzadu. Nakonec jsme se přeci jen vydrápali až na vrchol a hurá do hospody :o)
Našli jsme tam i zbytek našeho "výletnického týmu". Dali jsme si česnečku a panička pivko. Mňam to jsme si dali :o) Chvilku jsme si ještě odpočinuli, společně se vyfotili a vydali se na "divokou" zpáteční cestu, kterou jsme šli celou pod lanovkou.
Opět jsem šel s paničkou až vzadu, ale už mi to ani moc nevadilo...Pod lanovkou jsme se opět připojili ke zbytku skupiny. Tam se s náma po chvíli rozloučila Alenka se Sannym a Katka s Ronym. Lucka s Jackem se už z Kleti vydali na opačnou stranu. My jsme ještě chvilku poseděli a vyrazili také na zpáteční cestu k vlaku. Měli jsme spoustu času, vlak jel až v 18:24, tak jsme mohli udělat i přestávky aby se pesani ještě vyblbli.
U nádraží v Holubově jsme si sedli do restaurace, protože venku začínal docela foukat vítr a byla nám zima. Vlaku jsme se nakonec dočkali a všichni celkem unavení, vyjeli na zpáteční cestu...
Výlet se opět vydařil :o) Za babičkou do Suchdola Protože jsme babičku v Suchdole nad Lužnicí už delší dobu neviděli, rozhodla panička, že za ní pojedeme 9.4. autobusem. Jsem zvyklý jen na jízdu MHD, ale protože mi to ježdění prý jde, tak pojedeme dál... Vstávali jsme hodně brzo, protože autobus odjížděl po 6té hodině. Ráno jsem byl trošku nervózní aby na mě panička nezapomněla, ale nakonec jsme vyrazili společně, tak jsem se zklidnil a čekal co bude. Autobus jsme stihli, panička koupila u řidiče lístek pro sebe i pro mě a mohli jsme vyrazit. Trošku se mě dotklo, že za mě chtěl pan řidič poloviční, jsem přece velkej kluk...ale asi jsem z nás dvou ta lepši půlka, tak jsem se v klidu usadil pod sedačku a pak na paničku :o)
Pozoroval jsem jak ubíhá okolní krajina, vychází sluníčko a jak se jeho paprsky prodírají hustou mlhou.
Po hodině jsme přijeli do Suchdola. Vystoupili jsme a hurá za babičkou. Cesta ze zastávky nebyla nijak dlouhá. Během chvilky jsme stáli u babičky dveří a už přes ně vítali Cida...
Strávili jsme u babičky hezký den, půjčil jsem Cidíkovi paničku a v půl čtvrtý jsme nastoupili do zpátečního autobusu, aby Micík nebyl doma sám. K mému překvapení jsme od autobusu nevyrazili rovnou za Micíkem, ale šli jsme ještě s Luckou a Nickem na procházku k Vrbenským rybníkům.
Celý den byl moc fajn, doma jsem si lehnul do postýlky a spokojeně spinkal až do rána... S Tlapkou na Dívčák
Dnes (1.5.) jseme se vydali na Dívčí kámen, jel s námi i paničky bráška Kája. Na autobusový zastávce jsme se sešli s Nickem a jeho páníkama a přistoupila i Lucka s Barčou. Všichni jsme společně vystoupili u vlakovýho nádraží, kde jsme se sešli s labradorama Hugem a Benem, krysaříkem Berklym a jejich páníkama. Koupili společnou zpáteční jízdenku do Holubova a vyrazili v vlaku...
Vystoupili jsme ve Vrábče, kde na nás už čekala Baitha s páníkama a Lucka s Jackem. Byli jsme všichni a mohli vyrazit na Dívčák... Cesta vedla lesem v příjemným chládku, zastavili jsme se na proběhnutí po louce a Hugo s Benem vymetli každou kalužu - blééé voda, já se je snažil poctivě obcházet...Když jsme zastavili u rybníku, Hugo s Benem skočili do vody, i Nick se odvážil a já? Já teda ne! Teplo sice bylo, ale na koupání rozhodně NE! :o)
Když jsme došli k řece, bylo to na Dívčák už jen kousek...U Dívčáku byl v ohrádce oslík a prý mu říkají Ted :o)
Přímo na zříceninu se platil vstup, tak jsem se dovnitř vydal jen já s paničkou a Kájíkem, Berkeley s paničkama a Baitha s páníkama...ostatní zůstali u vody a čekali na nás. My se zatím kochali krásnou zříceninou, posvačili, udělali pár (rozumnějte spoustu) foteček, užili si výhled a vydali se zpět za ostatníma.
Následovalo společné foto a cesta na zastávku do Holubova...V Holubově jsme ani dlouho nečekali a už přijel vlak, který nás odvezl zpátky kam jsme potřebovali, Baithu s páníkama a Lucku s Jackem do Vrábče a nás ostatní do Budějc...
Počasí nám přálo, krásně svítilo sluníčko, výlet se nám vydařil...dokonce i my pesani jsme mohli jít všichni téměř celou cestu navolno a užívat si :o)
Micík 1. rok
Dnes (1.5.) oslavil Micík své první narozeniny. Jak jsem viděl dort, ihned jsem běžel zapózovat, ale panička mi vysvětlila, že tentokrát je dort Micíka...ale i tak jsem se tam Micínovi pořád cpal :o) a protože Micík není žádnej škrt, dortík nám panička rozdělila :o)
Pes u kola není vždycky chudák
Dneska (8.5.2009) jsem zůstal s paničkou a její mamkou. Jen co jsem dostal kšírky, věděl jsem, že se bude něco dít. Něco akčního. Něco si na mě vymysleli, ale co??? Micík kšírky nedostal, takže s náma nepůjde...ahááá pojedeme na kolo. Přišel jsem na to celkem snadno, protože je jinam nenosím :o)
Moc jsem se těšil, a tak jsem začal paničce k jejímu vypravování souvisle pištět a kníkat. Neustále jsem byl u ní a dožadoval se toho ať přidá. Co jsem za to zase schytal nadávek a okřiknutí – moc dobře vím, že to paničku desně rozčiluje, ale stojí mi to zato :o) Konečně se vypravila, vyměnila brýle za kontaktní čočky a moli jsme vyrazit.
Hned před barákem mě posadila do košíku a jako obvykle mě zajistila vodítkem, abych nemohl vypadnout nebo vyskočit...jaká potupa, začínám chvilkama opět pištět...“já chci běžééét!!!“ K mému i paničky štěstí míříme na tankáč, kde mě z košíku zase vyndala a nechala utíkat. Běžím jako šílenec, obratně míjim obě kola, značkuju a zase dobíhám paničku...teď trochu ještě přidat a už jsem i u paničky mamky...protože jedou podle mě celkem pomalu, síhám i různý zastávky.
U Vrbenských rybníků mi dala panička napít, připnula vodítko a rozhodla, že pokud chci bězet, musím na vodítku, protože se nemůžu motat mezi ostatníma. Nasadil jsem opět své oblíbené tempo neohroženého tahouna a běžce a rychlostí sobě vlastní upaloval pořád rovně, dokud jsme nedohnali paničky mamku. Po zastávce na focení jsme vyrazli na další cestu. Popojeli jsme k dalšímu rybníku a následovala další zastávka k pořízení dalších a dalších fotek.
Nějací lidé mě tam označili za chudáka. Panička se jich zeptala, proč bych zrovna já, měl být ten chudák. Moc se jim nelíbilo, jak běžím. Panička jim vysvětlila, že běhám moc rád, moc jsem se na to těšil a vození se v košíku pro mě tolik není...Košík mám rád na odpočinutí, ale jet v něm celou cestu, to není pro pinče!
Do košíku jsem se dostal až u vesnice Dasný, která je za Budějcema. Vezl jsem se až na Hlubokou, protože cesta vedla po silnici. Na Hluboký jsme se stavili na nanuka, odpočinuli si a vyrazili na zpáteční cestu, protože to začalo vypadat na déšť.
U Kanálu jsme dali mamce klíče a rozdělili se...Jeli jsme s paničkou ještě za babičkou.
Od Kanálu jsem mohl konečně zase běžet u kola, to vám byla paráda i mraky se rozutekly a vysvitlo na nás sluníčko :o) Navštívili jsme babičku, proběhnul jsem se po zahrádce a na zpáteční cestě si ještě jednou proběhnul tankáč. Zpátky k mamce jsme dojeli příjemně unavení – teda aspoň já. Panička už toho měla celkem dost :o)))
A jakéže z toho všeho plyne poučení? Pokud délku trasy a rychlost jízdy přizpůsobíte svému čtyřnohému příteli a přidáte zastávky na občerstvení a odpočinek, můžete ho klidně vzít s sebou :o) Pes, který se na takový výlet těší jako já, prostě nemůže být žádný chudák :o)
Procházka s Tlapkou podél řeky
Dneska (10.5.) jsme se vydali na další sraz s Tlapkou, vzali jsme s sebou zase i Káju. Tentokrát byla v plánu procházka kolem řeky. Sešli jsme se v 10:00 u Intersparu a mohli jsme vyrazit...
Celou cestu nám svítilo sluníčko a někteří pesani toho využili k vykoupání v řece. To já zase ne, já vodu nemusim, navíc byla trochu bahnitá, blééé...
Já jsem běhal se štěníkama a hlavně Ozzymu jsem se snažil vysvětlit kdo je tady šéf. Velkým to vysvětlovat nemusim, ty moc dobře ví, že všude velím já :o))) a tak si jich ani moc nevšímám.
Nakonec jsme dorazili až k jezu, který se stal našim cílem a mohli jsme vyrazit stejnou cestou zpátky. Takže další běhání, koupání a zase běhání,
společné foto, po kterém jsem se rozhodl, že mám toho všeho tak akorát dost a utíkal jsem a utíkal...paničku jsem dokonale rozčílil, co já zase schytal nadávek...to vám ani nemusim povídat. No jo, byl to prostě dost blbej nápad, začít zdrhat...ale vrátil jsem se :o) to je přece polehčující okolnost (jenže vysvětlujte to rozčílený paničce) I přes to všechno byla procházka moc fajn, domů jsme se vraceli kolem řeky a pak přes tankáč, takže jsme přišli dost unavený. Doma mě ještě čekalo koupání a teď odpočinek v postýlce :o)
S Tlapkou podél řeky
5.7.2009 jsme naplánovali procházku s Tlapkou podél řeky... Sraz byl u Intersparu ve 13:30.
Vzali jsme s sebou i Káju a vyrazili na MHD. Panička měla plnou kapsu drobných na lístky. Bohužel to asi špatně spočítala, a tak když to tam všechno naházela, musela hledat ještě poslední korunu - samozřejmě to nestihla a všechno jí to vypadalo zpátky (zase ostuda)...tak to tam začali s Kájou házet zpátky (ještě větší ostuda) a panička nakonec musela poprosit pana řidiče, jestli počká na naše lístky (to už byl ostudy celý kotel, ale s mojí paničkou si prostě zvyknete :o) ). Naštěstí to byl hodný pán, počkal a my tak procházku stihli :o)
Všechny psiska jsem si musel očichat, abych věděl kdo k nám patří a vyrazili jsme k řece. Bylo vedro, sluníčko pražilo a my tahali jazyky po cestě, div jsme si na ně nešlápli...
Tak nám dělali přestávky na pití a co jsme nevypili, to na nás vylili, aby jsme se schladili...
cestou zpátky panička chtěla vyfotit malou Biarritz (dále Biu) a tak si ji chovala a Biu ji dávala pusinky...no a já se moh zbláznit...taky jsem to malý Biu jasně zase na zemi vysvětlil a běžel dát paničce veeelikou pusinu, ode mne jsou stejnak nejlepčejší :o)))
Po chvilce jsme udělali společnou fotku, ještě kousek popošli a pak...pak to začalo...Nejdřív spadlo jen pár kapek, ale jejich počet neustále rostl a nakonec z toho byl pravej a nefalšovanej slejvák. Doprovázely ho hromy i blesky. Všichni jsme byli úplně pormočení...
Za první část prochajdy jsme se hezky prošli a za masíko ukázali co všechn umíme a jak jsme vlastně vzorní a za druhou část prochajdy děkujeme za statečnost a doufáme, že to nikoho od dalších procházek neodradilo :o)
Výlet na Kluka spojený s neplánovanou prohlídkou okolních vesnic :o)
29.8.2009 jsme se vypravili s Tlapkou na výlet na vrch Kluk. V sobotu jsme se probudili do deštivého rána. Panička přemýšlela jestli procházku nezrušíme, ale k mému smutku, uražení a ignorování ospalého ksichtíku se s Luckou od Nicka domluvila, že to nevzdáme a vyrazíme. Vyzbrojila se pláštěnkou pro sebe i Káju a mně vzala ten obleček co já nerad, kdyby bylo nejhůř. Neopomněl jsem hodit otrávený ksicht - moc dobře ví, že já déšť nerad a stejně mě tam tahá - fakt blbá, pomyslel jsem si a ne jednou a naprosto ignoroval její omluvu za to, že prší. Na nádraží jsme dorazili spolešně s Luckou a Nickem a setkali se s Miou, Berkelym a Biarritz. Po koupení společné jízdenky jsme nastoupili do vlaku, kde mi byla děsná zima - dostal jsem přes sebe obleček co já nerad, naštěstí jsem nemusel mít náhubek díky hodné pani průvodčí a tak jsem byl naštvaný jen z části. Ve Vrábče na nás čekala Lucka s Jackem a dorazila i Vendula s Türkischem a Paschou. Na Kluka jsme dorazili celkem bez problému. Zapsali se do vrcholové knížky a zvěčnili tak otisk našich tlapek i celé Tlapky :o)
Zpátky jsme se rozhodli pro delší cestu, jenže jsme někde ze značky sešli. Poznali jsme to v tu chvíli kdy jsme znovu vyšli u chaloupky s elektrickým ohradníkem - paničky to celkem zmátlo a tak nám vybrali jinou značku.
To jsme to svěřili těm pravým. Po dlouhé době jsme dorazili do Habří, minuli jsme i kapličku u které jsme vypouštěli naší Bodlu a ocitli se tak na druhé straně Kluka. Paničky i s Kájou se změnili v sarančata - spásli co potkali: ostružiny, jablka, švestky...
a nás pesany vedly dál a dál od místa kam jsme měli dojít. Alespoň nás vyfotili na rozkvetlé louce :o)
Naštestí jim to došlo, zeptali se na cestu a v rekordním čase nás dovedli zpět na zastávku do Vrábče, kde si Kájík ani nestačil koupit tatranku (však říkám, že panička je tyranka) a už nám jel vlak. Zamávali jsme Lucce, Vendule, Jackovi, Türkischovi i Pasche a rozjeli se domů...
Mauí - kocour mazlivý
Odchod Micíka nás všechny opravdu zasáhl a tak netrvalo dlouho a jen co si panička našla práci, zaškolila se v Praze, už jsme si šli vyzvednout nového kočičího kluka. Panička tak dlouho všechny nabídky na koťátka odmítala až na nás "zbyl" zase zrzounek, ale tentokrát s bílými znaky :o)
Nemusím ani říkat, že jsem měl z nového kámoše radost a po pár dnech jsem si ho ochočil :o) Mauí je fajn kočičí kluk, je hodně mazlivý a tak se s ním občas o paničku podělím...
Rok se s rokem sešel, a tak zase píšu... Koukám, že už je to nějaký ten pátek co jsem paničku ukecal k nějakému psaní. Ta je teda fakt děsná, to vám povím a jen počkejte, až vám budu vyprávět, co všechno mi za tu dobu provedla... Začneme od začátku :o) Takže první důležitá změna, kterou nevím, jestli jsem zmínil. Panička musela ukončit svá studia, protože se změnila hlavně naše finanční situace a nastoupila do práce. Následovalo asi třítýdenní školení, z kterého jsem nebyl nadšený, protože jsem s paničkou jet nemohl...ovšem vše mi bylo vynahrazeno v průběhu roku pamlsky a „nezbytnostmi“ :o))) Takže spokojenost :o) Druhá veledůležitá změna. Zakalilo se mi očičko, což jsem psal v novinkách. Tedy přesněji čočka. Panička mě pak ale vzala k panu doktorovi, který se zabývá i homeopatií a ten mi dal nakonec takové kapičky, po kterých se mi to docela zlepšilo. Už mi na fotkách to očičko zase svítí, tak s paničkou doufáme, že se to lepší :o)
Třetí smutná změna byla, že nás opustil Micínek, byl moc nemocný a nakonec boj prohrál...tím to vlastně všechno začalo. Nejdřív Micínek, který nejen mě, ale i paničce, Kájovi a dokonce i mamce moc chyběl, pak moje očičko...a paničky nástup do práce. Ale od té doby se začalo vše zlepšovat... :o)
Čtvrtá změna. Už rok nepapám granulky :o) Po odchodu Micíka jsem je odmítl úplně a po mém dokonalém divadle, ke kterému jsem si vynutil průjem a zvracení to panička vzdala a vaření přestal být problém :o))) Takže hezky masíčko, zeleninka, rýže nebo vločky (těstoviny jen vyjímečně). Občas nějaký jogurtek, ovoce, tvarůžek a jiné laskominky – vybíravý nejsem :o) A také nějaké vitamínky navíc...
No a pak už se to vše vezlo...Když paničce skončilo školení v Praze a už mohla zůstat doma a chodit do práce tady, dostala další nabídku na kočičáka. Všechny nabídky na nového kočičího kamaráda do té doby odmítala, protože by se mu nestihla věnovat a najednou to bylo tady :o) Nabídce na zrzouna (i když původně si myslela, že už zrzounka nepořídíme) prostě nešlo odolat. Prý chudinka nemá kam jít a na statku kam se zatoulal, by ho psy roztrhali, protože se jich nějak extra nebojí. Tak bylo rozhodnuto, zrzounek bude náš a bude to Mauí. Byl jsem si ho vyzvednout s paničkou a hned ráno jsme si ho donesli na veterinu pořádně odčervit a naočkovat :o) Měl jsem z něj radost, ale nechtěl si hned hrát. Micík to hold není, ale tak je taky fajn :o) Je to vyloženě kocour domácí, venku se mu vůbec nelíbilo – nechápeme, jak to mohl přežít, než jsme ho vzali do peřin :oD Miluje povalování v peřinách :o))) Sem tam jsme si i pohráli s hračkama – taková myška se nám totiž líbila oboum – teď už jsou ty hry zase jiné, ale k tomu se dostaneme :o)
Také jsem v říjnu oslavil své čtvrté narozeniny :o) Dostal jsem ňami dortík a nějaké ty dárečky :o)
Za ten rok samozřejmě nechyběli ani procházky a výlety nejen s Jihočeskou tlapkou, ale i s kamarády :o) Vánoce jsme opět oslavili s maminkou 23.12. a 24.12. pro změnu s tatínkem. Vzali jsme si k němu i Mauíska a kvůli němu jsme málem nestihli večeři u babičky, protože nám utekl do sklepa a důkladně se tam schoval, pacholek jeden :o)
V novém roce jsme opět začali běhat agility a zúčastnili se dvou závodů :o) Moc mě to baví, škoda, že to přes léto vůbec nevycházelo...
No a taky přišla ta strašlivá rána, když panička dostala nápad...Asi fakt upadla nebo se hodně praštila – no jak jinak by jí mohlo napadnout pořídit mi psího kámoše??? Nejdříve přemýšlela, jestli to tedy bude dobrman nebo německý pinč, ale nakonec zvítězil německý pinč. Takže německý pinč, já budu mít doma druhého psa...to snad nemyslí vážně, říkal jsem si. Nic naplat, panička se začala rozhlížet po chovatelských stanicích a vybírat odkud, že ten kluk bude...Nechtěla štěndo na zimu – to jí prý stačilo jak si užila se mnou a navíc byla zima dlouhá – a tak přemýšlela o dalším pesanovi až tak za rok...Jak tak prohlížela stránky chovatelů, narazila i na ch.s. Harmony Star, a tak ji napadlo jen tak napsat e-mail a na němečka se informovat – zatracený internet, zatracené maily. Měli zrovna štěnda a paní chovatelka neopomněla informovat, že jedno je stále nezadané a to kluk, shodou okolností červený, no prostě vše jak panička chtěla...Taková drzost :o) No a protože by to nebyla moje panička, do jednoho z těch klučinů se zakoukala a už to všechno jelo jak na tobogánu...
Než jsem se nadál, jelo se za Prahu se na mimíše kouknout a bylo vymalováno...Jeden z klučinů bude náš. Nadšení jsem pochopitelně nezdílel...Já, spokojený a milující jedináček a budu tu mít dalšího vetřelce, navíc psa a ještě bude větší než já – to tedy potěš koště...Netrvalo dlouho a už jsme si jeli kluka vyzvednout, když jsem ho poprvé uviděl, raději jsem si ho nevšímal a na paničku jsem se definitivně tak trochu urazil (zase moc to nemá smysl, tím bych ničeho nedocílil), ale věděl jsem, že to nakonec bude fajn :o)
Doma dostal jednu lekci za druhou, aby pochopil, kde je jeho místo a kde moje, že je všchno moje a že když bude hodný, tak mu to dovolím si půjčit...
No a pak jsem ho začal vychovávat k obrazu svému a pomáhat paničce s jeho výchovou – panička na mě byla pyšná, jak jsem šikovný, tak jsem trucovat přestal a pomáhal o to více :o) Dobbešek, jak ho panička pojmenovala si moc rád hraje s Mauískem, ovšem teď když už je velký jsou jejich hry opravdu strašidelné.
Nikdy si však nic neudělají a když Mauísek opravdu nechce, hrát si nemusí a odejde, je to ale i on kdo velice provokuje a zakusuje se Dobbymu do krku, tlapek, nebo po něm skočí :o) Občas ho proženu i já, to když se Mauí splete :o) Jinak mi Dobby velice prospěl, můžeme se spolu přetahovat o hračky a vůbec nevadí, že teď Dobby tahá hračku i mě, stejně většinou zvítězím já :o) Celkově jsem ožil, venku se mám s kým proběhnout a koho seřvat, no prostě samé výhody staršího bráchy :o) Takže jsem nakonec rád, že ho máme a že nám ho paní chovatelka svěřila :o)
Další novinkou jsou výstavy, na které s Dobbym jezdíme. Já totiž nesmím chybět nikde :o) Takže všechny procházky a výlety teď absolvujeme ve třech – já, panička a Dobby :o)
To je tedy ve zkratce snad vše z toho nejdůležitějšího, co se událo :o) |
Pokud byla zvířátka venku a páníčci u mě, nebyl žádný problém, ale do pavilonů pejsci nesmí, a tak jsem musel čekat venku. To se mi vůbec nelíbilo a tak jsem to dal patřičně najevo. 
Dostal jsem vynadáno, ale řekněte sami - kdo by se nebál, že ho tam nechají a vemou si místo něj nějaké jiné zvířátko. Já jsem si to radši pojistil. Nakonec jsem pochopil, že se vždycky vrátí. 
Když jsem měl žízeň, napil jsem se z misky, co tam byly pro nás pejsky připraveny. V Zoo jsme strávili celý den. Moc se mi tam líbilo. 
Taaak... 
...pak z jedný strany... 
...a z druhý...To je bájo! 
Ale stejně mě tahle zkušenost neodradila. Po chvíli běhání jsme doběhli k dalšímu vypuštěnému rybníku. Zase jsem do něj skočil, ale tentokrát bylo bahno tvrdé a já se nebořil. Když jsem vyběhl, rozhodl jsem se, že vyzkouším nový skok do rybníka. Bez jakéhokoli upozornění jsem ho ihned předvedl páníčkům. Rozběhl jsem se, pořádně se odrazil a skočil... Bahno zklamalo, bylo moc měkké a já se tam rozplác. S tím jsem nepočítal. Zůstal jsem tam zabořenej do bahna. Panička i páníček se mě snažili vyndat, ale byl jsem moc dleko, nedosáhli na mne. Naštěstí jsem se nebořil hlouběji. Koukal jsem vyděšeně a nevěděl, co dělat. Páníčci mezitím přemýšleli jak mě vyndat, protože kdyby za mnou vlezli, uvízli by tu se mnou a nikomu z nás by to nepomohlo. Po chvilce jsem se vzpamatoval a pomohl jim, začal jsem plácat předníma tlapkama a pomalu jsem se dostal blíž ke břehu, kam už na mne dosáhli a mohli mne vytáhnout. 
Naštěstí jsme jeli na noc, takže za chvilku přestalo sluníčko svítit a panička ze mě mohla ručník sundat. Cesta nám hezky ubíhala a každé stavění bylo pro mě utrpením, vždycky jsem začal pištět to moje „vy-stu-pu-jem“ a vždycky jsem dostal vynadáno, abych byl ticho… prý nemám být tak hrrr a počkat než vyleze panička…jenže já chci všechno hned. 
...a takhle vypadá můj " nový" pelíšek 
všechno NEJ... :o)))
ňami, ňami, ňami...
takhle svítí ve tmě...fakt tam jsem :o) ještě se dá nastavit na blikání :o)
takhle mi sluší...
noční příšera...
co to asi tak je???
ááá už vím... je to femur...to je přece jasný :o)
a je moooc dobrý :o)
já a můj objev :o)
spinkající Bodlinka... (ten popelník slouží jen jako mistička - nikdy nebyl použit :o) - v současné době rozbitý...) :o)
Bodlinka na průzkumu...
příživník žere kapsičku...
ještě sem strč ten svůj čumec bodláku a letíš na mráz...
nejnovější Bodlinky fotečky z 24.12. 2007
rozbalování... :o)))
ňami...
ááá uzená vepřová noha...to je dobrota...
nový míček... :oP
já, panička a Bodlinka u stromečku...
.....tak tady jsem pro brášku (v noci mi svítí očička)
.....tady pro páníka
.....a tady mě namalovala na kamínek
...s paničkou
...v lese :o)
...posloucháme a běháme :o)
...v trávě jsme objevili žabičku...
...vylízal jsem misku od guláše - mňam mňam...
...vyzkoušel jsem si co dostal paničky bráška...odteď mi říkejte Tedík texas ranger :o)))
...místo narození Jana Žižky 
...u pomníku...
...pódium
...stánky s občerstvením - ty se mi moooc líbily
...a u vstupu jsme dostali i něco na památku :o)
...s Kájou
...paničko už běžííím...
...panička...
...utrhnul jsem si nějakou tu borůvku...
..pohled na lom...
...s paničkou
...no jo no, panička nestihla střelbu z kuše vyfotit...
ale co je to "ke mně" pořád pochopit nechtěl - pravda, já si taky občas zahraju na hluchýho, ale moc se mi to nevyplácí. Kromě toho, že jsem se s ním podělil o paničku, dostal i některé pamlsky, ale ty stejnak kupovala panička i pro něj.
...babička tam má moc hezké kytičky, můžete se na ně podívat 
...koukám na labuťky...
...koníci Martin s Honzou - tihle fešáci nás vezli :o)
...od té doby na mě přestala dělat "zuby" :o))) 
...Nebákov
...Věžický rybník
...Vidlák
...ukázka studánky
...s paničkou a Micíkem u dortíku
...s paničky bráškou Kájou a Micíkem u dortíku
...dlabeme, je to dobrota :o)))
...moooc dobrý to bylo
...a u pivka :o)))
23.12.2008 jsme oslavili Vánoce a náš nový Štědrý den u paničky mamky
a 24.12.2008 jako tradičně doma.
a protože nejen Ježíšek, ale i panička byla štědrá, dostali jsme trošičku rybí polívky. Pod stromečkem jsme měli nějaké dobroty, Ježíšek nás,mlsouny,asi zná…a hned jsme dostali kapsičku :o) Večer jsme museli jet s paničkou zase domů, abychom to připravili pro Ježíška i u nás – to víte, DOBROTY JSOU DOBRTY...
já vesele asistoval občasným chrápnutím na gauči – ty Vánoce mě fakt zmohli a těšil jsem se na další,
ale raději jsem počkal na svolení. Trhání papíru se mi úspěšně povedlo
a pak jsem si to rychle odnesl k sobě do pelíšku, aby nezáviděli – všechno jsem rychle sněd :o)
...čekám co dostanu :o)
kluk se zelenou mašličkou, příčna všeho :o) 
